SPELOS: Ústavní soud si bere na pomoc ombudsmana

Nejvyšší soudní instance v zemi by měla dbát na objektivitu, připomíní šéf SPELOS Petr Vrzáň.

Z článku samozvaného bojovníka proti hazardu Matěje Hollana, před pár dny zveřejněného nejmenovaným webovým portálem, se veřejnost měla možnost dozvědět o zajímavé komunikaci mezi Ústavním soudem a veřejným ochráncem práv. Toto úzké pracovní spojení mne přimělo se nad zmíněnou komunikací hlouběji zamyslet.

Přestože je ústavní soud nezpochybnitelnou institucí, kterou ctím, jsem překvapen, že si k některým svým rozhodnutím musí brát na pomoc vybrané osoby či subjekty.

Se svou radou tak přispěchal například bývalý soudce Ústavního soudu, JUDr. Pavel Varvařovský (v současné době veřejný ochránce práv). Ten svým kolegům „radil“ v otázce ústavních stížností obcí (Židlochovice, Klatovy, Frýdlant nad Ostravicí a České Velenice), týkající se zrušení přechodných ustanovení loterního zákona. To i přesto, že je všeobecně známo, že on sám veřejně nabádal ke zrušení těchto ustanovení.

Mám za to, že Ústavní soud by měl dbát především na objektivitu při svém rozhodování. Ochránce je přitom známý svou vyhraněností k této otázce. Nelze jej tedy považovat za osobu v této věci nestrannou.

Ačkoliv je tedy postup ombudsmana i Ústavního soudu v dané věci v souladu se zákonem, lze polemizovat o tom, zda je také v souladu s vyšším principem mravním…

Ing. Petr Vrzáň,

výkonný ředitel SPELOS