Šéf UNASO: Dusí nás poplatky, pomohla by malá novela

Když utrhnete krávě vemeno, už vám mléko nedá, vysvětluje šéf Sdružení zábavního průmyslu UNASO Zdeněk Barták vztah mezi herním byznysem a státem.

Nová daň platná od ledna tlačí firmy ke zdi, nutí je k fúzím. Připomeňte, co schválení nového zákona předcházelo.

Když vláda pod tlakem poslanců jako je Novotný z Věcí veřejných rozhodla, že bude novelizovat loterní daň, tak se toho chopili aktivní hráči na trhu. To byl tehdy pan doktor Hušák, který zcela cílevědomě a správně hájil zájmy tehdejší Sazky. Na trhu se snažil nastavit takové podmínky, které by vyhovovaly hlavně jeho firmě. Z jeho pohledu to chápu, mohl tak ale poškodit ostatní.

Hušák tehdy přišel s filozofií nové úpravy zákona. Jak to dopadlo?

Chopili se toho další hráči na trhu a z pohledu provozovatelů street hazardu, tedy videoloteriních terminálů, automatů a tak dále vznikl paskvil. Pro nás to nebylo přijatelné. Podmínky měly být nastavené tak, že všichni budou platit stejně vysoký odvod. Heslem bylo sjednotíme odvod. Už se ale mlčelo o tom, že se pro některé provozovatele ponechají v platnosti původní správní a místní poplatky. Takováto konstrukce návrhu zákona přišla do parlamentu, což vyvolalo u provozovatelů heren odpor a snažili se tomu zabránit. A jak už to bývá, když se dva perou, třetí se směje.

Máte zřejmě na mysli poslance TOP 09 Farského.

Ten to vyřešil tak, že vyhnal z lesa obě znepřátelené skupiny, tedy Němce i partyzány. To je hlavní důvod toho, proč je zákon jakýmsi východiskem z nouze. Když se pak projednávala navržená úprava, přišel ministr financí Kalousek s myšlenkou, že už nechce pokračovat ve stávajícím schématu správních a místních poplatků. Následovaly skandály kolem odvodů na takzvané dobro neboli veřejně prospěšnou činnost, které ukázaly, že někteří směřovali tyto peníze pro své soukromé účely. Následovala tlustá čára a řeklo se: Uděláme zvláštní loterní daň, která bude mít jednu sazbu.

Snažili jste se jako UNASO do procesu zasáhnout?

Tehdy už se jednání neúčastnil doktor Hušák, protože se Sazkou začaly být problémy. Pánové z kurzovního byznysu a z kasín pochopili, že by ani nebylo dobré, aby u jednacího stolu byl, protože bychom se nedokázali sjednotit na nějaké rozumné myšlence. Posléze jsme usoudili, že rovná daň by zase tak špatná nebyla, pokud by její výše byla přijatelná. Měli jsme dvě schůzky s náměstkem ministra financí, který nás seznámil s konstrukcí zpoplatnění.

Přijatelných by bylo z dnešního pohledu kolik procent?

Souhlasili jsme s tím, že daň může být tvrdá, ale musí být pro nás akceptovatelná. Od začátku bylo jasně řečeno: Kurzové sázky mohou unést maximálně 15 procent, protože jsou nuceny vynakládat značné prostředky za reklamu. Zazněl i názor, že by to mohlo být jen deset procent, což by pro stát nic dramatického neznamenalo. Pozitivní by naopak bylo, že by vznikl prostor pro rozvoj firem.

Jenže vedle toho, že se tato rovná daň zvýšila na 20 procent, zůstala hernám ještě povinnost odvádět poplatky. Tam spatřujete hlavní problém?

S ministerstvem financí bylo dohodnuto, že uneseme rovnou daň, ale poplatky už nikoliv. Jak už to ale během legislativního procesu bývá, každý si dál loboval na svém písečku a výsledkem bylo to, že přišla poslankyně TOP 09 Langšádlová a navrhla, aby poplatky zůstaly zachovány. Tedy pevných 55 korun denně za jeden herní přístroj. V tom okamžiku se to celé zhroutilo.

Dvacetiprocentní daň by tedy vaše podnikání ještě uneslo?

Všichni by měli stejné podmínky a mohli by ukázat, jak si s tím poradí. Zachování poplatků ale provozovatele heren znevýhodnilo. Může to financovat jen někdo, kdo měl dříve významně dobré ekonomické výsledky. Jinak řečeno, ti co zůstali, fungují z rezerv.

Jak dlouho rezervy ještě vydrží?

Budou firmy, které zkrachují nebo se spojí s jinými.

Vedle rovné daně a v případě vašeho podnikání i poplatků přichází další rána v podobě sázení na internetu. Mám na mysli firmy, které mají sídlo například na Maltě a neplatí v Česku na daních ani korunu.

Internetové sázení se velmi rozmáhá. Podobné nabídky mi chodí jako spam do elektronické pošty, přesvědčují mě, že od nich dostanu 1500 korun, když se u nich přihlásím. Na tuzemském trhu takto nelegálně působí řada podobných firem. A ani si obrazně řečeno nevezmou kapuci na hlavu, aby na ně nebylo tolik vidět. Konkurence to pro nás, co řádně odvádíme daně a poplatky, samozřejmě je. Neříkal bych tomu morová rána, ale odliv hráčů na internet pociťujeme. Když nebudeme fungovat a odvádět tučné daně, začnou strádat stát i obce, protože jim kvůli tomuto nelegálnímu podnikání začnou výrazně klesat příjmy.

Proč si myslíte, že vláda řešení v podobě nového loterního zákoně odkládá?

Nemůžete každé dva roky předkládat nový zákon, neustále měnit legislativu. Každý podnikatel potřebuje určitou stabilitu. Jakmile se zákon dostane do Poslanecké sněmovny, začne se jeho původní podoba měnit. Polovina trhu bude tlačit na zrušení poplatků, ta druhá zase na nižší zdanění. A může se najít nějaký chytrák, který bude prosazovat ještě vyšší zdanění, aby se zbavil konkurence a zůstal na trhu sám. Nejsem si tedy jistý tím, zda je to zrovna vláda, která to neustále odkládá. V každém případě ale vím, že pokud tady máme od začátku ledna nový zákon, je situace zralá tak maximálně na to, aby se v něm právě nyní opravily tři až čtyři chyby. Stačila by malá novela.

Co konkrétně máte na myli?

Určitě by se měl zrušit fixní poplatek za přístroj. To je rána pod pás, původně to tak ministerstvo financí nekoncipovalo a velmi dobře si toho je vědomo. Sám ministr Kalousek zdůrazňoval, že hazard je třeba zdanit, ale musí se to udělat rozumně. Když krávě utrhnete vemeno, už vám žádné mléko nedá.

A další chyby?

Měly by se lépe specifikovat pravomoci obcí. To znamená, že obec by i nadále měla mít právo automaty na svém území zakázat. Na druhé straně by měla mít povinnost přesně zdůvodnit, proč k restrikci přistoupila, aby to nebyl jen populistický výkřik. Nejprve to zrušíme a po volbách to zase povolíme, protože z toho máme peníze. Jeden podnikatel to pověsí na hřebík, a druhý pak za půl roku přijde už do zařízené herny. Takto to dopadne v horizontu dvou až tří let v několika desítkách  měst a obcí. A naopak, jestliže obec dá souhlas s umístěním herny, pak by v zájmu investiční jistoty měl být tento souhlas povýšen nad pravomoc regulace po dobu nejméně pěti až deseti let. Třetí věcí, kterou by bylo třeba napravit, je snížení dvacetiprocentní daně pro provozovatele kurzových sázek.

Dobře. A co zdanění zahraničního internetového hazardu?

Samozřejmě. To ale není otázka krátké novely, protože je potřeba tuto problematiku velmi dobře vyspecifikovat. Ani ve vládě nebo na ministerstvu financí ale zatím nejsou podmínky pro to, aby se to vyřešilo. Každé opatření, které exekutiva přijme bude komplikované, protože se neví, jak zareaguje Evropská komise. Přesněji řečeno, předpokládá se, že zareaguje velmi negativně. Pánové ve vládě a na ministerstvu jsou ale poněkud hluší k rozsudkům Evropského soudního dvora. V jednom z nich se konstatuje, že ačkoliv se v rámci EU nesmí bránit volnému pohybu služeb, sázkové hry si může každý členský stát regulovat sám. Musí to ale podle tohoto verdiktu vyargumentovat jinými než fiskálními důvody. Soud tedy říká: Nesmíte bránit našim podnikatelům z Velké Británie a z Malty a z dalších zemí u vás podnikat. Pokud ale máte nějaký jiný důvod než jsou fiskální restrikce, možné to je. Tento rozsudek a ještě jeden podobný nemůže Evropská komise zapřít.

Kdo si myslíte, že tuzemskému hazardnímu průmyslu obecně nejvíce uškodil a nadále škodí?

Asi největším škůdcem jsou novináři, protože z hráčů udělali skupinu nesvéprávných lidí, kteří patří do psychiatrické léčebny. Dále to jsou někteří komunální politici a někde vzadu populistická sdružení, která jsou hlásnou troubou politických uskupení.

Myslíte si, že si za některé problémy můžete sami? Že jste třeba nebyli dostatečně důrazní při prosazování některých změn?

Pokud jsme si sami ublížili, bylo to tím, že jsme si už před šesti nebo sedmi lety nastavili jiné ekonomické podmínky pro naprosto stejný druh podnikání. To znamená, že videoloterní terminály se provozují podle úplně rozdílných pravidel než automaty. Rozmach terminálů přinesl nebývalé zvýšení jejich počtu a výsledek byl takový, že téměř každý člověk konstatoval: Je jich už moc. To je špatná zpráva, která u komunálních politiků logicky vyvolá snahu do toho začít rýpat. Osobně jsem některé provozovatele žádal, aby terminály nedávali do cukráren, na benzínové pumpy a na další podobná místa, protože mi bylo jasné, že z toho bude malér. Nikdo mi ale nevěřil. Aleš Hušák mi málem praštil telefonem, když jsem mu říkal, ať to nedělá. Dnes jsou herny totálně zakázané ve 115 obcích, v dalších dvou stovkách je jistá míra regulace. Přitom jsou to mnohdy ekonomicky významná místa. Příkladem za všechny je Praha.

Jak byste si představoval optimální míru regulace?

Před deseti lety byla popsána v návrhu loterního zákona, který zpracovalo UNASO. Byla tam jedna zásadní myšlenka: Přestat rozlišovat jednotlivá zařízení jako je elektromagnetická ruleta, automat či videoloterní terminál a stanovit, že v Česku budou existovat tři druhy herního prostředí, tedy restaurace, herny a kasína. Přičemž v restauraci by se uvozovkách hrálo za pětikorunu, v herně za stokorunu a v kasínu třeba za milion. A podle tohoto herního prostředí by se platili daně a poplatky za provozování hazardu. Pak by bylo lhostejné, na čem se v daném zařízení hraje.

Máte na mysli ochranu hráčů?

Pětikoruna z nikoho gamblera neudělá, byť občanská sdružení tvrdí opak. Omezení by se týkalo jen počtu přístrojů v dané restauraci. V herně už by ale lidé byli chráněni, museli by být seznámeni s riziky, jaké jim to může přinášet. Musím vědět, jak poznám, že se ze mě stává člověk, který se špatně ovládá a může přijít ke škodě. A pak by byl nejtvrdší hazard v kasínech, kam může přijít už jen opravdu bohatý člověk. Vedle vyššího zdanění by pro ně měla platit i maximální ochrana hráče jako například v Las Vegas. Tam už na recepci v hotelu dostanete příručku, podle níž si vyzkoušíte, jestli byste raději neměl jet domů než pokračovat ve hře.

To je tedy ideální představa o tom, jak by měl fungovat trh.

Jistě. Pak by nemohla nastat situace, že nainvestujete stovky milionů do videoloterních terminálů jako to udělala Sazka, aniž byste tomuto byznysu rozuměl. V případě této firmy se úspěch nedostavil a dodnes má tyto přístroje někde ve skladu.

A co regulace internetu? Lze ho do tohoto modelu, o němž hovoříte, vůbec zakomponovat?

Otevřít si internetovou hru můžete kdekoliv, musíte mít pouze identifikovatelnou adresu, aby vám přišly peníze. Osobně si myslím, že slogany o internetu bez hranic nebudou platit. Za několik let se vyprofiluje sociální vrstva lidí, kteří budou internet ignorovat, byť zřejmě půjde o menšinu. Internet by měl být prostředek k dosažení nějakého cíle, ale nemělo by to být prostředí, v němž žiji a bez něhož si už život nedovedu představit. Od internetového sázení by měli být chráněny především děti a mladiství, kteří tomu velmi lehce propadnou, přičemž utratí cizí peníze. Internetové hry bych plošně zakázal.

To byste asi narazil…

Chápu, že by to bylo omezování podnikání. Na druhé straně, když přijdu do naší herny a zjistím, že tam barmanka pustila nezletilou osobu, dám jí na hodinu padáka a už ji nechci nikdy vidět. Internetovým sázkovým firmám je ale úplně jedno, kdo jejich hry hraje.